Důležité

V pondělí 17. 12. ještě nebudou moci být obědy vydávány u nás ve škole (důvodem jsou probíhající úpravy školní výdejny), strávníci musejí odejít do jídelny na ul. M. Horákové. Naobědvání dětí z 1. stupně zajistíme v rámci školní družiny a pod dohledem vyučujících v rámci 5. vyučovací hodiny. Děti přijdou po obědě zpět do školy, berte tedy prosím na vědomí tuto skutečnost, pokud si je po obědě ve škole vyzvedáváte. Žáci 2. stupně budou mít zkrácenou výuku do 12:35, aby si stihli v průběhu 6. vyučovací hodiny do jídelny zajít a naobědvat se. Odpolední výuka zůstává beze změn.

 

V pátek 14. 12. 2018 budou v naší školní výdejně probíhat instalační práce. Z tohoto důvodu bude výdejna mimo provoz a obědy budou vydávány přímo v Internátní školní jídelně na ul. M. Horákové. 1. - 5.třídám bude zkrácena výuka do 11:40 hodin. Družina své děti na oběd odvede, nedružinové děti buď odejdou do jídelny samy, nebo na žádost rodičů půjdou pod dohledem učitele a vrátí se zpět do školy. Žákům 6. - 9.třídy skončí výuka ve 12:35 hod., aby si do jídelny na oběd došli sami.

 

Ve čtvrtek 29. 11. 2018 proběhnou rodičovské schůzky. Hodina i způsob zahájení se může v jednotlivých třídách lišit. V některých třídách se rodiče sejdou v daný čas, aby dostali společné informace. Pak už budou mít schůzky konzultační charakter.

 

VEŘEJNÉ ZAKÁZKY


POMÁHAJÍ NÁM


Výsledky volby zákonných zástupců dětí do školské rady...


Informace ke vstupu do školy - doplnění. Více zde...

Tragická událost ve žďárské škole nás vede k opatření ke zvýšení bezpečnosti v budově školy. Více zde...

 
Banner
Home O škole Historie

Historie - Základní škola v souvislostech

 

Valentin Oswald Ottendorfer

Valentin Oswald Ottendorfer se narodil 12. února 1826 ve Svitavách jako nejmladší syn ze šesti dětí soukenického mistra Vincence Ottendorfera a jeho manželky Kateřiny, roz. Neumeisterové.  Valentin byl velmi nadaný pro studia a proto studoval na piaristickém gymnáziu v Litomyšli, na filozofické fakultě v Brně,  filozofii ve Vídni a práva na univerzitě v Praze. Po střetech s tehdejším absolutistickým režimem byl nucen v roce 1850 opustit Evropu a emigroval do USA.

Začátky v New Yorku nebyly lehké, ale postupem času se vypracoval na asistenta manželky majitele listu New Yorker Staats-Zeitung Anny Uhlové. V roce 1857 byla v Rakousku vyhlášena všeobecná amnestie na jejímž základě Ottendorfer navštívil Svitavy. V Americe se oženil s ovdovělou Annou Uhlovou a převzal vedení listu. Angažoval se v různých krajanských spolcích, ve vedení banky, nemocnice a pojišťovny. Zastával funkci dozoru nad školstvím a také čestnou funkci státního správce univerzity. V té době získal rovněž čestný doktorát. Noviny  New Yorker Staats-Zeitung se staly nejvlivnějším německým listem v Americe. Zisky z tohoto podniku využíval také k bohaté nadační a charitativní činnosti.

Po jeho smrti po něm v New Yorku zůstalo spoustu budov, které založil nebo spolufinancoval. Jednalo se třeba o miniaturu Alhambra, starobinec, velká veřejná dvojjazyčná německo-anglická knihovna. Finančně přispíval na přírodopisné a umělecké muzeum, zoologickou zahradu a spoustu dalších institucí.

Ovšem nezapomněl ani na své rodné město. Roku 1883 finančním darem umožnil vybudovat nemocnici a roku 1886 sirotčinec a chudobinec. Později Ottendorfer financoval stavbu a chod veřejné knihovny a čítárny. Dále měl podíl na stavbě Vyšší zemské reálné školy ve Svitavách a městu tak věnoval úhrnem přes jeden milion zlatých. Ottendorfer se neomezoval jen na Svitavy, ale podporoval i spoustu institucí nejen v rodném kraji, ale i na Moravě.

Valentin Oswald Ottendorfer zemřel po dlouhé těžké nemoci 15. prosince 1900 ve svém bytě v New Yorku, kde byl rovněž pohřben po boku své ženy Anny (zemřela v roce 1884) na Greenwoodském hřbitově.

 

Školské reformy

Neradostná situace školství v monarchii byla řešena školskými reformami, které si kladly za cíl úplně přestavět dosavadní školský systém. Reformy začaly v roce 1867, ale nejdůležitější krok byl uskutečněn 14. května 1869 vydáním zákona č, 62/1869 říšského zákoníku, „…jímžto se upravují pravidla vyučování ve školách obecných…“ z dílny ministerstva kultu a vyučování. Obecnými školami jsou v tomto případě chápány školy obecné v užším smyslu slova, které jsou pětileté a mají být zřizovány všude, „kdež v okruhu jedné hodiny a pětiletého průměru více než čtyřicet dítek se nachází, kteráž musí do školy více než čtyři kilometry vzdálené choditi“, a školy měšťanské – ty jsou tříleté, povětšinou zřizované ve městech.

Následně v letech 1869 až 1906 bylo ve Svitavách vybudováno několik škol, které se díky ekonomickému rozmachu města, byly nuceny dále rozrůstat a rozšiřovat.

 

Sirotčinec a chudobinec

Dne 17. ledna 1885 vypsalo město konkurz na vypracování projektu ke stavbě městského sirotčince. Vítězný návrh architektů H. Gausseho a M. Hinträgera předpokládal moderní stavbu s prvky italské renesance o celkových nákladech 73 000 zl. Stavitelem budovy se stal Johann Bier ze Svitav a stavební práce trvaly od jara roku 1885 do léta roku 1886. Ústav měl sloužit 80 sirotkům a 30 nezaopatřeným. Koncepce zahrnovala 4 velké ložnice, 2 jídelny, 6 pokojů, 2 koupelny a 41 ubikací. Náklady na vnitřní vybavení dosáhly cca 20 000 zl. Ottendorfer zajistil ústav kapitálem pro vnitřní chod a nechal zřídit knihovnu. Péči o klienty zajišťovaly řádové sestry sv. Vincence z Pauly. Dne 28. srpna byla budova slavnostně otevřena a před sirotčincem byla odhalena bronzová busta Ottendorfera, z dílny sochaře Josefa Bayera z Vídně.

Budova školy 1886

 

Vývoj svitavského školství

Již v květnu 1945 se snažila správní komise obnovit české školství ve městě. 11. června 1945 byla ve městě otevřena obecná a měšťanská škola, jako jedna z prvních v pohraničí. V témže roce byla otevřena i první mateřská škola na Poličské ulici. Později byly školy rozděleny na chlapecké a dívčí. Kromě škol základních vznikaly ve městě i školy

střední, tedy školy třetího stupně. Byly to veřejná obchodní škola, gymnázium, odborná tkalcovská škola, lidová škola zemědělská a další.

V roce 1948 vstoupila v platnost školská reforma o jednotném školství. Další rozvoj nastal v první polovině padesátých let. Vznikaly další střední školy, mateřské školy i školy národní.

Další reforma školství vstoupila v platnost od 1. září 1953, zavedla jinou organizaci škol a devítiletá školní docházka byla změněna na osmiletou. Ve Svitavách byly zřízeny dvě osmileté střední školy. Později došlo i k otevření III. osmileté střední školy, a to v budově bývalého sirotčince na Riegrově ulici (ředitelem Josef Valášek). Od roku 1956 nesla čestný název III. osmiletá škola Julia Fučíka. Dále ve městě byla přemístěna zvláštní škola a zřízena jedenáctiletá střední škola.

V roce 1960 vstoupil v platnost nový školský zákon, kterým byly zřízeny základní devítileté školy (ZDŠ) a střední všeobecně vzdělávací školy. Ve Svitavách tak vznikly 4 základní devítileté a jedna všeobecně vzdělávací škola. V roce 1964 byla otevřena V. ZDŠ na Sokolovské ulici.

 

III. ZŠ na Riegrově ulici č. o. 4

Koncem II. Světové války zde byl na krátkou dobu zřízen vojenský lazaret. Po válce byla budova dána do správy učňovské školy pokračovací, později zde sídlila dvě zařízení, a to učiliště TOS Svitavy a učiliště Rosicko-oslavanských elektráren. Učiliště ROE bylo v roce 1955 zrušeno a učiliště TOS dostalo k dispozici budovu na ulici R. Kloudy. V uvolněné budově vznikla III. osmiletá a později základní devítiletá škola. Od roku 1956 nesla pojmenování škola Julia Fučíka. Udržovala si poměrně stabilní počet žáků (koncem 60. let 277, v roce 1974 se zde učilo 249 žáků v 9 třídách, v roce 1977 celkem 270 žáků).

Školní budova byla v průběhu let několikrát modernizována – roku 1975 byla postavena tělocvična, roku 1996 zřízena výdejna obědů. V roce 1998 došlo k úpravě areálu školy výsadbou arboreta a v roce 2008 bylo otevřeno hřiště s prvky pro tělesně postižené spoluobčany.

Mezi ředitele školy patřily: Valášek (1954 - 1961, prozatímní ředitel), František Tichý (1961 - 1964), Bohumil Pavlů (1964 – 1969), Zdeňka Slámová (1969 - 1982), Pavel Jansa (1982 – 1984 a 1990 – 1991), Jaroslava Kaizarová (1984 - 1990), Danuše Rothová (1991 - 1996) a Jana Pernicová (od 1996). Školu v posledních letech navštěvuje kolem 360 žáků, v 15 třídách a vyučuje zde 24 pedagogů.

 

Studie znaku na budově

 

Texty čerpány z knihy Kronika města Svitavy, Radoslav Fikejz - Vladimír Velešík
Město Svitavy, Městské muzeum a galerie ve Svitavách, Svitavy 2006

Aktualizováno (Středa, 29 Duben 2009 18:54)