Home Aktivity školy Akce školy Jak vnímá dnešní situaci žákyně 9. třídy

Jak vnímá dnešní situaci žákyně 9. třídy

Situace v tomto období není jednoduchá. Možná to změnilo naše životy, naše okolí, je možné, že to změnilo nás - naše názory, náš charakter. Otázkou je, jestli je to dobře nebo ne. Je to zkouška pro nás všechny. Třeba jsme si díky tomu uvědomili, jak rychle můžeme o ty naše každodenní věci přijít. Jak rychle můžeme přijít o to, na co jsme byli vždy zvyklí a možná nás ani nikdy nenapadlo, že to můžeme na nějaký čas ztratit. Nebo o to přijít úplně. Bez návratu. O lidi, o každodenní činnosti, o volnost, cestování, o práci, školu, o naše blízké, přátele, rodinu, atd.  Uvědomili jsme si tak, že bychom za to, co máme, měli být vděčnější? Všeho si začneme opravdu cenit, až ve chvíli, kdy o to přijdeme. Na nějakou dobu. Nebo navždy. Možná právě v této situaci to tak platí. Asi to je právě tento případ, kdy jsme něco ztratili, a až se nám to zase vrátí, tak o to víc budeme vděčnější a budeme si toho více cenit než kdy předtím. Já jsem si po dobu karantény dost věcí uvědomila. Mám teď čas nad hodně věcmi přemýšlet. Na jednu stranu si myslím, že mě to posunulo někam dál. Na druhou stranu ale nevím, jestli je to pro mě úplně ideální. Nedokážu na 100% říct, jestli se cítím takhle lépe nebo ne. Chybí mi má rodina, chybí mi sport, tanec, chybí mi mí přátelé, škola,…Chybí mi třeba i lidé, které jsem každé ráno zdravila na ulici, když jsem šla do školy. Všichni, se kterými jsem se dennodenně vídala. Vím, že je někdo rád, že nemusí chodit do školy, že nemusí brzy vstávat, nemusí se učit. Má to jednoznačné. Já to takhle jednoznačné nemám. Necítím to stejně. Neříkám, že bych já sama nenašla nějaké argumenty, díky kterým je pro mě příjemnější, když mohu zůstat doma. Našla bych.  Lhala bych, kdybych řekla, že ne. Řekla bych ale, že mám trochu jiné důvody než učení nebo ranní vstávání.

Co se týká karantény, tak se snažím vše zvládat. Nějaký čas mi zabralo, než jsem si na to všechno zvykla. Někdy mi dělá problém zvládat úkoly a práce do zadaných termínů, resp. mi dělá problém se v tom všem zorientovat, najít nějaký systém. Mrzí mě, že to všechno muselo přijít zrovna tento rok, kdy máme dělat přijímačky, kdy to měl být poslední rok na škole. Snažím se to všechno brát tak, jak to je. Mám teď doma naopak čas zase na jiné věci, na které bych normálně tolik času neměla. Myslím si, že je zbytečné se rozčilovat, nebo se tím třeba trápit, znepokojovat se, protože to celkovou situaci stejně nezmění. Snažím se ty dny využívat, neztrácet zbytečně tolik času. Myslím si ale, že celkově to má na mě spíše negativní dopad. Ze začátku to bylo dobré, ale ráda bych to všechno vrátila zpět ...

Myslím si, že bychom se měli snažit hledat ve věcech ta pozitiva, i když je někdy opravdu těžké něco takového najít. Doufat v lepší dny. Doufat a věřit v to, že příště to bude lepší a že to všechno mělo nějaký důvod. Třeba právě důvod, posunout se někam dál. Možná to zní někomu jako klišé, ale já sama se pořád snažím najít ten způsob a tu pomoc, po které bych se mohla cítit možná lépe… možná hůře… ale prostě jinak. Snažit se trávit čas s lidmi, které máme opravdu rádi. Dávat jim najevo, že tu pro ně jsme, být si vzájemnou oporou. Občas je těžké najít člověka, kterému byste se mohli svěřit. Člověka, u kterého byste doufali, že by vám mohl pomoci, kterému byste věřili. Tím víc mě vždy svědomí nutilo, abych se snažila druhé vyslechnout já a snažila se je pochopit a pomoct jim. Neříkám, že se mi to vždy povedlo, ale když už se tak stalo, tak se ta radost, ta pozitivní energie odrazila i u mě a i já jsem se potom cítila lépe.

Eliška Pavlíková

Aktualizováno (Středa, 13 Květen 2020 08:55)