Čtyři týdny zavřené školy jsou za námi. Pro všechny nová situace.  Žádná zkušenost. Žáci zůstali ze dne na den doma a my jim stihli narychlo zadat práci. Mysleli jsme si, že nejdéle za 14 dní budeme všichni zpátky. 

Prvotní překvapení hned druhý den vystřídalo rozhodnutí, že začneme pracovat na tom, abychom otevřeli školní informační systém směrem k výuce na dálku. Jen to bude cesta, jak zajistit komunikaci mezi školou a žáky, kdyby byla škola zavřená déle. Sešli jsme se v rouškách ve škole a školili se navzájem.

Všichni, učitelé, žáci i rodiče, se teď učíme, jak „Eda“ funguje, co umí, jak ho můžeme využít.  Mimořádnou dobu využíváme k tomu, abychom se věnovali učení i my.  Dětem to jde určitě lépe, v komunikaci v digitálním prostředí jsou jako doma.  Jenom se musejí naučit každý den Edu otevřít, zjistit, co je nového, jak dopadl minulý úkol, a ten nový si naplánovat. Být samostatnější. Úžasné dovednosti do života! Ne každý má však podmínky pro výuku na dálku. I tomu jsme se přizpůsobili a tiskneme pracovní listy i materiály pro ty, kteří si pro ně do školy chodí. Hledáme cesty pro spojení učitele s žákem, učitelé mezi sebou, vedení školy s učiteli. A tak už se odehrávají videoporady, online konzultace, hovory přes různé platformy, které doba umožňuje. Nahráváme výuková videa, návody, postupy. Spolu to přece zvládneme.

Všichni, kteří jsou aktivní (a myslím tím nejen učitele a žáky, ale i rodiče), zaslouží velkou jedničku za to, jak vše zvládají a nevzdávají. Víme, že je to zápřah pro rodiče, obzvlášť u menších dětí. Přizpůsobujeme obsah i rozsah práce. Máme dobré ohlasy a cítíme podporu, za kterou děkujeme. Je skvělé mít jako partnery rodiče (ale i žáky, obzvlášť ty starší), kteří reagují, sdělují, jak to zvládají, nebo si požádají o pomoc, konzultaci, když si nevědí rady. Jak vše nakonec dopadne, jestli se do konce školního roku uvidíme ve škole, to ještě v tuto chvíli nevíme jistě. Jisté však je, že teď nejsou prázdniny, není prázdno. Jsme tu a učíme se dál J .