Důležité

Vzhledem k pracím na ulici Sokolovská a dopravnímu omezení, které se týká ul. Riegrova, bude branka v zadní části areálu do ulice Chelčického otevřená po dobu provozu školy, tj. od 6:00 do 16:30 hodin.

 

Na 6., 7., 9. a 10. 5. 2019 vyhlašujeme pro žáky školy ředitelské volno z technicko-organizačních důvodů.

 

VEŘEJNÉ ZAKÁZKY


POMÁHAJÍ NÁM



 

aktivní škola

Pro rodiče >>

Pro rodiče absolventů >>


 
Banner
Home Aktivity školy Akce školy Je opravdu stověžatá?

Je opravdu stověžatá?

V pátek 26. dubna se naši sedmáci (áčáci i béčáci) - pozor žádná béčka! - vydali na exkurzi do naší Matky měst.

Expedice odstartovala rychlíkem z dlouhodobě vlídného svitavského nádraží. V Praze nás čekala profesionální průvodkyně. Vydali jsme se na cestu a naše první zastavení bylo samozřejmě „pod ocasem“. Jezdecká socha patrona české země sv. Václava, obklopeného českými světci, zdála se býti monumentální. Pak jsme trošku přistáli na zemi před malinkými pomníky Jana Palacha a Jana Zajíce, co to mysleli před padesáti lety vážně s naší svobodou. Prošli jsme pasáží paláce Lucerna a ejhle! – druhý Václav, ale na obráceném koni – symbolika, bohužel, v dnešních dnech stále živá. Potom jsme se vypravili tramvají na Pražský hrad. Měla číslo 22 a nikdo z dospělých netušil, že tramvaj bude pro mladé svitavské rodáky takovou atrakcí. Nutno přiznat, že ve svitavských ulicích ji prostě nepotkáte.

Při vstupu do hradu jsme prošli bezpečnostní prohlídkou a lehce uvažovali, má-li skutečně nějaký smysl. Mít v batohu revolver či granát přikrytý mikinou by zřejmě nebyl problém. My jsme ale žádné nesmysly tohoto typu na Pražský hrad propašovat nechtěli. Prošli jsme Vladislavský sál, starý královský palác, srovnali gotiku sv. Víta s románským slohem sv. Jiří, ve Zlaté uličce jsme si na chvilku zkusili představit život na dvou metrech čtverečních. Muka vězňů Daliborky jsme naštěstí neokusili na vlastní kůži.

Po prohlídce hradu jsme sestupovali po Zámeckých schodech s jedinou myšlenkou na Mc. Donald. Uondaní dlouhou chůzí i sedmadvacetistupňovým vedrem jsme konečně dosáhli vytoužené mety. Nálada se zvedala úměrně s počtem zkonzumovaných hranolků, hamburgerů a coly. Takto posíleni jsme se vydali k poslednímu cíli naší výpravy – do Muzea smyslů. Rozptýlení bylo opojné a děti si to užily. A tak jen zbývalo bezpečně nasednout do rychlíku a hurá domů.

Na závěr musíme jen přiznat, že jsme pražské věže nespočítali. Zvolili jsme jednodušší cestu a na netu zjistili, že převážná většina zdrojů uvádí číslo kolem 500. Snad bude ještě příležitost navštívit Prahu a trochu si to ověřit.

Nezbývá než poděkovat paní průvodkyni za zasvěcený výklad a paní učitelce Hotařové za náročnou, a přesto bezchybnou, organizaci celé výpravy.





Aktualizováno (Pátek, 03 Květen 2019 08:13)